Dědictví a dědická daň u nemovitostí

Dědická daň, kterou byly dříve zatíženy příjmy nabyté dědictvím, a to sazbou až 20 %, se od roku 2014 zrušila. V příslušném zákoně je vyloženě uvedeno, že je tento příjem od daně osvobozen, a to jak pro fyzické, tak i pro právnické osoby. Toto vítané zjednodušení však nemění nic na tom, že s vyřízením dědictví jsou i nadále spojeny určité nutné náklady. Ty vznikají u notáře, a to za úkony, jež v rámci dědického řízení notář provádí (příprava podkladů pro soudní rozhodnutí). Výše odměny notáře se určuje z celkové hodnoty děděného majetku - ten se pro účely dědictví nechává ocenit. Výše odměny tedy není fixní a je navíc určena zákonem o notářích. Nad rámec těchto tabulkových odměn se celkové notářské náklady mohou ještě navýšit o tzv. hotové výdaje (poštovní poplatky, znalecké posudky apod.).

Dědická daň je od roku 2014 zrušena.

V rámci dědického řízení se zjišťuje rozsah majetku (vč. pohledávek), které jsou předmětem dědictví - vyhotovuje se tzv. soupis pozůstalosti. Zjišťuje se samozřejmě také okruh dědiců. Prakticky vše probíhá tak, že notář zjišťuje a ověřuje veškeré skutečnosti, a to např. v registru obyvatel, v katastru nemovitostí, u jednotlivých bank apod. Platí, že dotázané osoby musí notáři vyjít vstříc. Časově jsou tyto úkony poměrně náročné, mj. proto, že např. státní instituce, ale také banky, mají na odpověď notáři lhůtu celý měsíc. Bankovní účty se na pokyn notáře blokují a až do vyřízení dědictví s nimi nikdo nemůže disponovat. Oceňování majetku se provádí prostřednictvím znaleckého posudku nebo jednodušeji prostřednictvím odborného vyjádření, případně se na hodnotě některého majetku mohou dědicové dohodnout (např. u vybavení domácnosti, automobilu apod.). Obecně platí, že vypracování znaleckého posudku je dražší než vypracování odborného vyjádření, které pro účely dědického řízení ale naprosto postačuje.  

Dědictví je možno odmítnout, což se děje v případech, kdy jsou součástí dědictví dluhy.

Notář svolává všechny účastníky dědického řízení k jeho projednání, které v ideálním případě končí schválením dohody o vypořádání dědictví všemi jeho účastníky. V případě, že se účastníci nedohodnou, dojde k rozdělení dědictví podle zákonných podílů. Dědictví je též možno odmítnout, což se děje obzvláště v případech, kdy jsou součástí dědictví dluhy či je dědictví dokonce předlužené.