Spoluvlastnictví nemovitosti

Spoluvlastnictví vzniká nejčastěji po dědictví, kdy se několik příbuzných společně dělí o různé podíly na nemovitosti. Dalším důvodem vzniku spoluvlastnictví je situace po  rozvodu, když se ze společného jmění manželů (SJM) stane podílové spoluvlastnictví (většinou každý z manželů získá spoluvlastnický podíl o velikosti ideální poloviny nemovitosti).

Spoluvlastnictví nemovitosti nejčastěji vzniká po dědictví.

Pokud ze spoluvlastnictví nemovitosti plyne zisk (např. z pronájmu), na tento zisk mají právo všichni vlastníci (podle velikosti svých podílů). Pokud však plynou z vlastnictví nemovitosti jakékoliv výdaje, hradí je též všichni. Nelze opravovat dům bez souhlasu druhého vlastníka či žádat po něm náklady za rekonstrukce, pokud tato nebyla dohodnuta. Výdaje spojené s opravami a nutnou rekonstrukcí domu jsou velmi častým důvodem rozporů. Pokud se spoluvlastnictví ukončí prodejem, zisk se dělí podle výše spoluvlastnických podílů.

Ve spoluvlastnictví proti své vůli nemůže být nikdo nucen setrvávat (viz § 1140 občanského zákoníků). Pokud to je možné, lze část ze spoluvlastnictví oddělit. Spoluvlastníci nechají vypracovat tzv. prohlášení vlastníka, s nímž musí všichni zúčastnění souhlasit. Toto prohlášení musí podat na katastr nemovitostí, kde provede vklad takového návrhu.

Pokud to je technicky možné, lze pomocí prohlášení vlastníka nemovitost rozdělit na 2 samostatné nemovitosti a tím se "vyvázat" ze spoluvlastnictví.

V případě, že nemovitost není možné rozdělit na samostatné části a spolumajitelé se nedokáží shodnout na prodeji, může soud vydat příkaz k prodeji celé nemovitosti (formou veřejné dražby). Druhou možností je, že soud přiřkne nemovitost jedné či více stranám a soud určí částku, kterou musí tato strana vyplatit. Ke kupní ceně musí nabyvatel zaplatil daň z nabytí nemovitosti, která činí 4 % z ceny.